Únor 2010


POHÁDKOVÉ POSTAVY - 3.TŘÍDA

26. února 2010 v 17:29 | Ivana Kadulová |  Výtvarné činnosti

TUČŇÁCI - 5.TŘÍDA

26. února 2010 v 17:26 | Olga Kopecká |  Výtvarné činnosti

POHÁDKOVĚ

23. února 2010 v 17:46 | Jolana Novotná |  Výtvarné činnosti

POZOR NA UPÍRY!

22. února 2010 v 18:18 | Vanda Fouňová - 7.třída |  Slohové práce a poezie






Opět je úplněk, měsíc bíle září na obloze a všechno venku vrhá dlouhé stíny. Za takových nocí mě chodí navštěvovat Magiera z knihy Zloděj životů od manželů Hendových. Magiera je dhampir. Její otec byl upír a matka člověk. Magiera má dlouhé černé vlasy, bledou kůži a zářivě černé oči. Na sobě stále nosí černou koženou zbroj, hnědé kalhoty a dlouhé černé kozačky .Na krku jí visí pár talismanů a po boku má meč po svém otci. Magieru stále doprovází Čap, pes který je ve skutečnosti stvoření z jiné doby.
Když jsme se s Magierou přivítaly, povídala: ,, Musíme hned vyrazit,máme hodně práce. V městečku Bela zavraždili dceru starosty a mám podezření, že to byli upíři." Čap běžel před námi a ukazoval cestu. Asi za hodinu jsme stály před starostovým domem: ,,Tady se to stalo." Zastavila se Magiera u dveří do domu. Zavřela oči a já věděla, co přijde.Vrátí se myšlenkami v čase do chvíle, kdy starostova dcera zemřela. Bylo to tak. Najednou Magiera otevřela oči a přistoupila ke dveřím, jako by na někoho čekala. Nyní vypadala, že s někým mluví, ale najednou se její chování změnilo. Jakoby neviditelnou bytost chytila za ústa a za ruce. Sklonila hlavu a já hrůzou nedýchala. Protáhly se jí zuby a vypadalo to, že se své oběti zakousla do krku. Vtom se Magiera probrala. Chvíli lapala po dechu a pomalu se probírala.,,Byl to upír, ale někdo, koho oběť znala.Vím, kdo nám poradí. Musíme do stoky!"
Bylo chladno a na město se snášela houstnoucí mlha. Já a Magiera jsme běžely temnými uličkami. Skrz mlhu už nebylo vidět ani na krok a z každého kouta uličky se ozývaly podivné zvuky.Vtom na mě ze zadu něco dopadlo. Byl to Čap a přimáčkl mne svým tělem k zemi. I Magiera se přikrčila. Až nyní jsme uslyšely kroky, které se blížily. Byl to vysoký muž v černém plášti a klobouku. Prošel nedaleko od nás a zmizel v mlze nedaleko stoky. Zhluboka jsem si oddechla. Magiera se otočila zpět a povídá: ,,To byl on. Cítím, že je to náš vrah. Odvedu tě domů. Dnes je v ulicích moc nebezpečná noc pro člověka. Víme, kde ho hledat. Přijdu si pro něj zítra, ale půjdu raději sama. Já vím,jak se ubránit upírům. Nemohu ještě v boji chránit tebe, je to moc nebezpečné."
Byla jsem docela ráda, že to řekla, protože jsem se opravdu bála. Přece jenom nejsem zvyklá na boj s upíry. Znám jenom česnek a stříbrný bodec, ale myslím, že v tomto případě by mi to moc platné nebylo.
Magiera se se mnou rozloučila, já jí popřála hodně štěstí a ona slíbila, že mi přijde říct, jak to dopadlo. Čap vesele zaštěkal a oba zmizeli ve tmě. Doufám, že se s oběma brzy uvidím.

DOBRODRUŽSTVÍ S KARKULKOU

21. února 2010 v 18:25 | MICHAELA NOVÁKOVÁ - 7.TŘÍDA |  Slohové práce a poezie
Jednoho dne jsem se vydala do lesa na houby.Vzala jsem si košíček a vyrazila.V lese bylo plno hub,a tak jsem si ani nevšimla,že jsem se ocitla v místech,kde to vůbec neznám.
Chtěla jsem se vrátit, ale nevěděla jsem, kudy se mám dát. A tak jsem si sedla na pařez a vyndala svačinu.Vtom jsem zaslechla,jak si někdo prozpěvuje. Popadla jsem košíček a šla za hlasem. Koukám a ona to Červená karkulka. "Ahoj,kam jdeš? " zeptala jsem se. " Ale, jdu k babičce, má dneska narozeniny a já jí nesu bábovku a víno. A co tady děláš ty? " "Šla jsem na houby a přitom sbírání jsem se ztratila". Karkulka mi nabídla, abych šla s ní k babičce, ta mi poradí, jak se dostanu domů. Tak jsme šli. Po cestě jsem si povídali o všem možném, když tu, nám do cesty skočil vlk. A hned se ptal: "Kam jdete, holky? " "K babičce, "odpověděla Karkulka. Dali jsme se s vlkem do řeči a zjistili, že má taky namířeno k babičce, ale že si musí cestou ještě něco zařídit.
Konečně jsme došli k babičce. Zazvonili jsem, ale nikdo neotvíral. Karkulka si vzpomněla, že má klíče, a tak jsem si odemkli. Babička ležela v posteli a ani se nehnula. Karkulka šla k ní a ptala se jí, jak se má, ale babička neodpovídala. Najednou otevřela oči a vycenila zuby. Strašně jsem se lekli a chtěli utéct, nebyla to babička, ale vlk. Karkulka se schovala pod stůl a já do skříně.Ale vlk nás našel obě a sežral nás. V jeho břichu jsme se sešly s babičkou.
Najednou se ozvaly rány a my poznaly hlas myslivce. Vlk padnul k zemi. Myslivec vzal nůž a rozpáral vlkovi břicho. Vylezli jsme ven a poděkovali za záchranu. "A co bude s vlkem? " zeptala jsem se myslivce. "Vezmu ho k nám do muzea. "
Babička nám všem nabídla bábovku a čaj. Protože se začalo stmívat, musela jsem se rozloučit. Ještě mi poradili, kudy to bude nejblíže domů. A tak jsem se šťastně vrátila domů.
Michaela Nováková

KDYŽ OŘECHY OŽIJÍ...

18. února 2010 v 16:49 | Miloslava Malá |  Výtvarné činnosti


VĚŠTBA - MICHAELA ŠÍDLOVÁ

10. února 2010 v 17:13 | Drak |  Slohové práce a poezie
VĚŠTĚNÍ
BUDOUCNOSTI
Z KŘIŠŤÁLOVÉ
KOULE

Bylo 27. září 2009 a ve Strakonicích byla Václavská pouť. Jela jsem se tam podívat a těšila se na kolotoče. K těm se procházelo ulicí plnou stánků, a na jejím konci stál podivný stan. Visela na něm cedule
"Chceš znát svou budoucnost? Tak vstup! " Chvíli jsem váhala, protože takovým věcem nevěřím, ale nakonec jsem neodolala a vešla.
Po vstupu do něj mě začalo mrazit v zádech a měla jsem takový divný pocit. Uvnitř seděla starší žena a před ní na stole, na vyšívaném polštářku, ležela křišťálová koule. Žena mě pobídla, abych si sedla a ruce položila na kouli. Ona dala ruce na mé a na jednou to začalo.
V kouli se objevila naše škola, která byla vlastně úplně jiná. Místo učitelů tam byli roboti, místo tabule velký dotykový display a každý žák měl na lavici před sebou notebook, žádné učebnice a sešity. Display měl datum 27. září 2109 a zpráva o exkurzi na Mars. Vedle moderně zařízené tělocvičny byl bazén a ve školní jídelně bylo jídlo podávané formou ,, Švédských stolů." Každý si vybral jídlo jaké chtěl. Na střeše školy byly solární panely, které pokryly veškerou spotřebu elektrické energie. Vedle budovy byla malá zoo zahrada. Každá třída měla na starosti jeden druh zvířat.
Noviny byly pouze v elektronické podobě a napsané zprávy byly jen pozitivní. Všude na světě už dávno skončily války, v zemích, kde dříve lidé umírali hlady, již měli, jídla dost a na nemoci se již neumíralo, protože vědci objevili léky na všechny zákeřné choroby.


Najednou byla koule zase křišťálově průzračná. Žena se na mě usmála a rozloučila se se mnou. Šla jsem tedy na kolotoče, kde jsem potkala kamarádky, a o všem jsem jim vyprávěla. Chtěly to také vyzkoušet, tak jsme šly na místo, kde stan stál, ale jako by se do země propadl a nikdy na tomto místě nebyl.


SNÍH SE SYPE....7.TŘ.

10. února 2010 v 17:04 | Drak |  Slohové práce a poezie
JAN SICHINGER - SNÍH

Sněží, sněží, mrzne venku,
oblečem si podkolenku.
Čepici a rolák snad
a už jdeme sáňkovat.

Všude sněhu jako peří,
bohužel se venku šeří.
A než skončí tato noc,
bude sněhu moc a moc.

KLÁRA TOPINKOVÁ - VLOČKA

Na začátku jedna vločka,
co se změní v závěje.
Kde se může ztratit kočka
nebo celé Pompeje.

Když se zase zapne slunce
a všechen sníh roztaje,
tak vzpomínka na Vánoce
srdce sladce zahřeje.


BÁJE A POVĚSTI V KOLÁŘOVĚ KNIHOVNĚ

9. února 2010 v 19:35 | Drak |  Kulturní akce
Dnes jsme se vydali společně se žáky 6.třídy na zajímavé posezení do Kolářovy knihovny. Ve dveřích nás vítala usměvavá knihovnice, paní Milena Novotná, která nám opět připravila příjemné prostředí mezi knihami. Téma dnešního povídání byly báje a pověsti - národní, místní, démonické.... Jelikož šesťáci už o nich ledaccos věděli, měli za úkol zodpovídat zvídavé otázky paní knihovnice. Ta jim na oplátku představila řadu knih známých i méně známých autorů - B.Němcové, K.J.Erbena, E.Petišky, I. Olbrachta, V.Cibuly, V.Hulpase a řady dalších - včetně autorů ze Strakonic a Katovic. Z mnohých nám přečetla zajímavé ukázky, a tak zatímco se za okny hustě sypal sníh, my v teple knihovny poslouchali o bílé paní, vodnících a rusalkách, lvech spících v Praze pod Vyšehradem či tajemných událostech na Kněží hoře. Dozvěděli jsme se zajímavosti z Katovic i blízkého okolí a na závěr jsme dostali i úkol. Pokusit se zazanamenat některou z bájí či pověstí v okolí našeho bydliště - a nejlépe, bude-li to možné - vyslechnout ústně a pak zapsat. Uvidíme, zda bude paní knihovnice nakonec příjemně překvapena. Čas vyměřený pro naše posezení vypršel, utekl prostě jako voda, a nám nezbylo než se vydat na zpáteční cestu do školy. Tak zase někdy v Kolářově knihovně!

ZÁPIS DO 1.TŘÍDY

9. února 2010 v 19:08 | Drak |  Činnosti
Ve dnech 4.2. a 5.2.2010 proběhl na naší škole zápis do budoucí 1.třídy.






ŠÁŠOVÉ - 2.TŘÍDA

4. února 2010 v 16:45 | Jolana Novotná |  Výtvarné činnosti

KLÍVIE

3. února 2010 v 14:53 | Drak |  Fotografie
V naší škole opět vykvetla klívie:


1.TŘÍDA!

2. února 2010 v 17:07 | Miloslava Veselková |  Výtvarné činnosti